Radíkov II

Naše psí holky se zúčastnily další skvělé výcvikové akce v krásném areálu a úchvatné krajině Dolního Radíkova. K tomu přispělo nádherné počasí a vyčarovalo opravdu úžasné poslední říjnové dny!

Baira: Ahoj všichni. Jistě jste si všimli, že jsem již téměř dospělá fenka, neboť jsem byla nedávno "zařazena do chovu" a nyní na mne navíc leží břemeno spolu s Annuškou vychovávat toho našeho malého boxeřího prcka a tak jsem se výcvikové náplně zhostila o to zodpovědněji- nemohla jsem si přeci uříznout ostudu před prckem nebo Baccem nebo malým Cagíkem, to dá rozum, ne? Takže jsem opustila "Baby- team" a byla delegována mezi zkušenější psy. No jak říkám, úloha to byla náročná, ale já chtěla paničku překvapit a myslím, že někdy se mi to i povedlo :)

Každý den byl program úplně stejný: Ráno stopa, kterou již samozřejmě chodím s několika lomy a předměty se snažím zalehávat, sice ten páreček je pro mne ještě příliš velká motivace, ale možná to půjde i bez toho, když to chce panička zkusit :), v poslušnosti jsem prý také udělala řadu pokroků, dokonce aportuji již i dřevěnou činku a když se mi chce, tak jí paničce přinesu naprosto předpisově, ale to víte, nesmím jí moc zvykat, musím ještě občas pozlobit! Co se týče chůze u nohy, tak jsem naopak moc ráda, když to paničce udělá radost a sleduji jí pozorně a radostně tak, jak to má být, a když dostanu volno, tak potom o to radostněji několika skoky k paničce běžím na přivolání, že jsem ji párkrát málem až povalila a dosedla jí přesně před nohy a koukám: "Je to tak dobře, paničko?" "Ano, Bairo, výýýborně" a hop a už si hraju s míčkem. Sranda. Hlavně, že se to mojí paničce líbí, co bych pro ni neudělala! Obvzvláště když potom následují obrany! Pár zákusů na peška a figurant jde do makety. Na mne si nepřijdeš, vím, že když mi řeknou "štěkěj- revír", že mám rychle přiběhnou, předsednout a vyštěkat. Sice ve mne adrenalin dělá svoje a horní tlapky samy vyjedou nahoru a zase dolů, panička se mi směje, že při tom cvičím, ale já jsem tak napružená, tak už si pro mne pojď, paničko, já chci kousnout do rukávu! Chvíli se potahat a potom zazní "PUST" a já pouštím a sedím pod svou zamilovanou věcí, kterou rukáv samozřejmě je, sedím tam jak na drátkách, než přijde další "DRRRŽ" a já ho mohu zase zakousnout. Jen teda pořád v sobě nemůžu najít tolik klidu a rozvahy, abych na tom place chodila u nohy. Prostě ten adrenalin se mnou dělá své. Ale neboj, paničko, jen mne nech chvilku dospět a bude to lepší :)

Jak už jsem psala, nebo nepsala? Samozřejmě, že se mnou byla i mamka, Annuška a malá Cloe, která již také začala s výcvikem. S páníčkem trénovala přivolání, srandovní krátkou stopičku a tahání za nohavici. To samé zkoušel i Cagík a my se jim s Baccem za zády pochechtávali, jak jsou nemotorní. Ale musím poctivě říci, že pokroky udělala docela velké a za tu poslední stopičku jsem ji musela alespoň trochu pochválit :)

Moc jsem si to užila! A těch procházek, pobíhání s bráchou Baccem a řádění s Annuškou a prcky, malá Cloe se také nedala zahanbit a se všemi se tam očichávala, mazlila, hrála si, všichni říkali, jak je krásně socializovaná... Já osobně si myslím, že někdy až moc, třeba když mi leze do pelechu a che krást hračky... To jí potom musím ukázat, že i štěně musí znát základy slušného chování...

Ale mám trochu starosti- panička mluví v souvislosti se mnou o nějakých zkouškách... A jejda, psové, dětství je definitivně v trapu a opravdu přichází povinnosti... Ještě že po mně nechce štěňata :) Na tom jsme se shodly, že mám času dost (ufff, jsem si oddechla...)

Všechny zdraví vaše velká slečna Baira

A já ještě přikládám odkaz na krásnou fotoreportáž Lucky Zavoralové   zde

(PS: Za  probírání toho množství fotek a psaní textu, aby měl hlavu a patu máš můj obdiv :) )