Narodila se nám štěňátka

Dnes se nám narodila štěňátka!!!

Byla jsem snad nervóznější, než Cloe. Pořád jsem za ní chodila a dívala se, jestli už náhodou při venčení neodtéká i plodová voda a když se tak stalo, tak jsem neustále sledovala hodiny. Půl hodiny, nic. Cloe statečně ležela v pelíšku, občas se zezadu očichala, nervózně zavrtěla a trpělivě ležela dál v porodní bedně. Další půlhodina, zase nic. Potom mi přijela, coby podpora a zkušená poradkyně, kamarádka Iveta-  chovatelka plemene Německá doga (chovatelka "našeho" Dargýska, kterého již dávno adoptovali úžasní lidé kousek od Litoměřic), tak jsme mohly být nervózní obě dvě. Vypily jsme za tu dobu asi 3 kafe a stále nic. Po další hodině jsme volali našemu dvornímu panu doktorovi. Závěr byl: "Přijeďte, podíváme se na to". Vyzbrojeni polystyrenovou bednou na převážení ryb, řadou dek a já mnoha načtenými radami z Internetu, jsme vyjeli na veterinu. Pan doktor Cloe provedl ultrazvu a sdělil nám: "To samo nepůjde. Štěňátka jsou moc velká a jedno jí  ucpalo porodní cesty. Musíme na sekci." A už měla naše Clossetka vyholenou tlapku a v ní uspávací elixír. Vrhla na nás poslední vyděšený pohled a najednou jsme už měli každý v rukou jeden uzlíček s právě narozeným štěňátkem. Bylo to něco úžasného. Hned jsem psí miminko vysvobodila z plodových obalů, gázou mu vytřela tlamičku, otřela tělíčko a masírovala hrudníček. Ani nevím, jak se to všechno seběhlo, už měla Cloe zašité bříško, pomalinku se začala budit a my jsme se koukali, jakou to máme nadílku. Znělo: "Já mám fenečku," "Já pejska", "já taky pejska" a "Tohle je fenečka". Sice to byly miniaturní uzlíčky, ale se svou porodní hmotností na novorezňátka boxera  pěkní cvalíci.

A moje fenečka mi začala v náručí kníkat- znělo to skoro, jako mňoukání kočky, ale rozhodně byla ze všech boxírků nejhlasitější. Zašeptala jsem jí: "Ty budeš Baira a nikomu tě nedám..." a tím začala naše společná "pohádka"...

Více informaci v sekci Odchov B