Narodila se nám štěňátka!!!

Dnes se nám narodila štěňátka!!!

Byla jsem nervóznější, než Cloe. Pořád jsem jí kontrolovala s obavami, co se bude dít. Každé venčení jsem ji stopovala, jako policie, co kdyby náhodou se už objevila plodová voda... Ta skutečně praskla kolem 1 hodiny odpoledne. Pořád jsem sledovala Cloe, která trpělivě ležela v pelíšku a vypadala velice klidně, jako kdyby ji snad nic nebolelo. Jen občas se otočila, zezadu se očichala, olízala a zase v klidu ležela dál.  Byla tak statečná! Potom mi přijela coby podpora a poradce kamarádka Iveta- zkušená chovatelka (plemeno Německá doga) a tak jsme byly nervózní obě. Půl hodiny, nic. Další půl hodiny, nic. Vypily jsme snad 3 kafe. Po asi 2 hodinách zavolal Jirka našemu "dvornímu" veterináři. Závěr byl: "Přijeďte, podíváme se ultrazvukem a kdyžtak uděláme hned císařský řez." Překvapená Annuška byla zanechána doma a my vyzbrojeni polystyrenovou bedničkou, dekami a já řadou rad, načtených z Internetu, vyrazili na veterinu. Verdikt byl- štěňátek je málo, jsou veliká, navíc to největší je téměř uvízlé v porodních cestách, operace je nezbytná. A než jsme se stačili rozkoukat, tak Cloe měla vyholenou tlapičku, v ní v žilce uspávací elixír a my v rukou každý jedno štěňátko. Hned jsem svého drobečka vysvobodila z plodových obalů, vytřela mu tlamičku a začala masírovat vlhkou gázou břško a hrudníček. Záhy bylo vše hotovo a Cloe se začala na stole pomalu budit a my zkoumali tu naši nadílku. Znělo: "Já mám fenečku!" "Já pejska" "Já mám také pejska" "A tohle je fenečka..." A ta moje fenečka- ze všech nejmenší- mi  začala v náručí kňourat- znělo to, jako komické slbounké mňoukání, ale už tehdy o sobě dávala sebevědomě vědět na celé okolí.

Byla to láska na první pohled. Zašeptala jsem jí, tak, aby to nikdo neslyšel: "Ty budeš Baira a já tě nikdy nikomu nedám..." A tak začala naše společná "pohádka"....