Výcvikový víkend Bílá Skála
Baira: Ahoj všichni, kdo mě a mojí smečku, mají rádi! Musím poctivě přiznat, že jsem se opravdu uměla narodit. Doma se totiž rozhodně nenudím a tentokrát jsme se opět vypravili s našimi rotweileřími kamrády na výcvikový víkend na Bílé skále. Sice se mnou nebyli moji bráškové- Bacco a Bodie, ale i se ségrou a mamkou byla sranda a hlavně jsem se tam seznámila s přáteli novými, což je taky potřeba. Moc jsem se líbila rotweileřímu mladíkovi Crisovi a taky si mne tam oblíbil boxer Ron, kterého znám ze cvičáku. Začalo se hned zostra, hned v pátek se šlo ještě navečer kousat, zatím "tak pro zahřátí", jen jedno kolo. Na kousání přijel i Bodie. Těšila jsem se, jak si s ním zařádím, až bude mít odkousáno, ale on musel hned jet domů- škoda...
A druhý den opět s plnou parádou- vyvenčit, ráno stopa (dokonce jsem dostala pochvalu, že jsem soustředěná, šikovná a mám zájem- no, kdo by neměl zájem o ta kuřecí srdíčka, psové, řekněte...) a potom jsme pokračovali poslušností. Sice se musím přiznat, že zezačátku mám problém se hned soustředit, že už jako mám dělat, co si panička usmyslí, ale pak myslím, že byla docela spokojená... Dokonce jsem párkrát vyzkoušela jí přinést i aporteček, ikdyž mně přijde mnohem zajímavější si ho uchvátit pro sebe a nechat paničku, aby mě s ním honila- no, kdy se mi to podaří, že? Ale nakonec jsem zjistila, že když ho přinesu a pak se o něj spolu potaháme, tak je přeci jen větší sranda... A také na mne vyrukovali s překážkou, tyhle věci mě hrozně baví, skočit vpřed, skočit zpět, předsenout a tahat se s paničkou o pískáčka... No a po poslušnosti byla přestávka (nejen já s Annuškou v kleci spala, dokonce si schrupla i panička) a následovala obrana. To já miluju! Jdu do toho celým svým velkým boxeřím srdcem, s vervou, razancí a odhodláním. A dokonce jsme se s paničkou domluvily, že zkusíme tentokrát už rukáv (zkrátka už asi moc nevyrostu a tlamička se mi taky nezvětší...). Sice je to na mne velké, na klín se mi kouše lépe, ale ten pocit, když si ho nesu a cítím se při tom jako dospělý silný pes, to je nádhera! Kousání si samozřejmě užily i mamka s Annuškou. A potom jsme dostaly večeři a potom... Už ani nevím, jen že Annuška se v noci několikrát vzbudila a šťouchala do mě čumáčkem: "Bairo, posuň se".
A vlastně stejný program měl i druhý den. A mezi tím jsme ještě nesčetněkrát běhaly s Annuškou po loukách a po lese, byly s námi každý den na procházce, kde jsme si užily brouzdání v potoce a nošení šišek a klacíků paničce, honily se a válely v borůvčí. Já se spřátelila s dalšími zajímavými pejsky a vůbec to bylo moc fajn, jen to mělo jednu chybu, trvalo to moc krátce! A už se zase moc těším na příště.
Tak ahoj, Annuška s mamkou už tu vedle pochrupují v pelíšku, tak já jdu taky, nějak mne to všechno unavilo...
Naše Bajenka už napsala, jak se jí líbilo na dalším výcvikovém víkendu s RTW sport. Já musím přiznat, že od podzima se v mnohém zlepšila, ale rozhodně ještě máme na čem pracovat...
Moc děkuji Lucce Zavoralové, Petrovi Pflugovi a celé ostatní partě za další krásnou a vydařenou akci!
