Byl to překrásný, skoro letní víkend, takže co mohlo být lepším nápadem do třicetistupňového horka, než si pěkně vyrazit 500km autem bez klimatizace na výstavu do Polska (koneckonců, tady je Bajenka tak "napůl" doma, neboť kousek od Poznaně žije její tatínek Geo a tam jsme také před 3mi a půl lety byli na krytí...) Tentokrát jsme my s Bairou vyzvedávaly Míšu s Caymanem v Praze a cesta se nám moc líbila. Běžně mi to do Prahy trvá tak něco přes hodinu a půl, ale po půlhodinovém čekání na semaforu před Humpolcem (jedna z mnoha periodických oprav silnic) a dalším půlhodinovém parkováním na Jižní spojce, jsme před Míšiným domem stály už po 3 hodinách jízdy (stále bez klimatizace). Tímto ale bylo to horší (částečně) za námi. V plném osazení auta nám cesta příjemně ubíhala, pejskům jsme zastavily na koupel v krásném rybníku (opravdu nechápu, proč Bairu napadlo se před výstavou mokrou vyválet v prachu...) a sobě na večeři v příjemném motorestu u hranic. V teplém podvečeru jsme vjely do Polska a hned za hranicemi jsme zajásaly nad nálezem čerpací stanice s LPG (s vědomím toho, že když jsme našly LPG, je třeba ihned natankovat a tak jsme čekaly ještě dalších půl hodiny, než se zásoba plynu do zdejšího tankeru doplní a spokojeně odjížděly s plnou nádrží, abychom zjistily, že v Polsku lze LPG natankovat téměř u každé benzinky :-))) ). Další zbytek cesty až k Opole se nesl celkem v pohodě s občasným zpestření v úžasu z toho, že se v lese jen tak nachází kruhový objezd a nebo na rychlostní silnici semafor a přechod pro chodce... Dorazily jsme do Opole a čekal nás druhý problém dne- zjistit přesně, kde že se nachází naše ubytování. Opět jsme ocenily všechny pozitivní vlastnosti naší navigace, po pokusu zadat přesnou adresu místa, kterou navigace ne a ne najít, po projití všech hotelů, která naše navigace znala, ale ten náš mezi nimi kupodivu nebyl, jsme zvolily variantu poslední, najít ulici Opolská, na které jsme měly bydlet (ještě netušíc, že tak se jmenuje snad každá větší ulice v okolních vesničkách...). I to se tedy nakonec zdálo jako slepá ulička, neboť jsme po tmě dorazily 2x do několika míst, kde dávaly tak akorát lišky dobrou noc, ale hotel jsme nenašly. Poraženecky jsme se vrátily na hlavní silnici a po několika metrech konečně dojely na správné místo. Hotel byl krásný, personál vstřícný, pokoj prostorný, nakrmily jsme naše vyčerpané a ugrilované pejsky a s ulehčením vyrazily do hotelového bazénu a whirpoolu, který jsme si zaslouženě užily.
Druhý den pokračoval již samotnou výstavou. Probudily jsme se do horkého a větrného rána, my si v klidu vychutnávaly snídani, zatím co už volal Bedřich, že je na místě určení (vyjížděl brzy ráno z Hornic a kupodivu dorazil ještě hodinu před námi). Výstavní kruhy byly venku na sluníčku, asi aby pejskům nebyla zima. Najít stinné místečko byl nelehký úkol, ale my jsme to zvládly a s tažným psem Caymanem hravě dokormidlovaly na moc pěkné stanoviště. Díky silnému větru se celý den dal přežít.
V kruhu jsme nastupovali jako poslední plemeno po asi 60ti ostatních psech, takže pan rozhodčí Řehánek si jistě krásného teplého počasí od rána užil, ale jakákoliv únava či nepohodlí na něm nebyla znát a posuzování se neslo v naprosto profesionálním a pečlivém hodnocení. Prvním z našich pejsků byl posouzen Cage, který v silné konkurenci 4 krásných psů získal velice pěkné hodnocení a známku V2, potom přišel na řadu Cayman se známkou V1 a uděleným titulem CWC, následovaný Baccem, který v těsném souboji nakonec ustoupil na 2. místo před velice pěkným a "ostříleným" Jeffersonem Moravia Box. Následoval souboj o titul CACIB mezi psy a musím říci, že oba přemožitelé našich pejsků si tituly odnesli- Cagíkův rival CACIB a nakonec i BOB a Baccův soupeř res CACIB. Následovalo posuzování fen a Bajenka přišla na řadu ve své třídě pracovní téměř jako poslední. Také získala naprosto bezchybný posudek a své první Polské čekatelství CWC. Vzhledem k tomu, že jsme končili kolem 16 hodiny odpoledne a cesta domů byla dlouhá, tak jsme na nic nečekaly, rozloučily se s Bedřichem a oběma psími kluky a všichni vyrazili. Po cestě zpátky už jsme se skoro ani ničemu nedivily, mně se podařilo za volantem neusnout a oběma boxerům zpětnou jízdu bez klimatizace přežít. Po tom, co jsme vysadily Míšu, tak jsme si s Bairou ještě udělaly neplánovanou vyhlídku do centra Prahy a kolem půlnoci jsme byly doma "jako na koni"....
Byl to moc pěkný víkend, korunovaný čekatelstvím na šampiona další země. Chlapcům Benji Box prvenství sice o fousek uteklo, ale já věřím, že na podzim vše doženou a nakonec svá 4 čekatelství vybojují také. Koneckonců i Bajenku čeká ještě dlouhá cesta, ve které se chystáme pokračovat na podzim, tak doufejme, že holčičce forma, a všem ostatním trpělivost, vydrží :-)))