Jak u nás jde život...

Ahoj všichni!

Na nějakou dobu jsme se odmlčeli, ale je to jistě pochopitelné, neboť vychovat a vypustit do života smečku 4 boxeřích prcků dá spoustu práce. 

Mamka Cloe: "Jo, to vůbec není přesné!! Tentokrát už to vypadalo tak nadějně!! Psalo, volalo, jezdilo spoustu lidí, už jsem se těšila, že se konečně zbavím všech, ale ono ne! Zase si jedno nechali- oni si vážně nedají pokoj!! A ještě si panička vybrala tu největší potvoru. Je sice nejmenší, všichni tvrdí, že je jako by mi z oka vypadla (no, musím poctivě přiznat, že to asi bude pravda), ale já jsem v životě takhle nezlobila, nebo se alespoň nepamatuji... A když se dají dohromady s tou druhou černou, to je mela. Ještě že aspoň mně dopřejou svůj klid. A vůbec, ať si to páníčci užijou, mají, co chtěli a dobře jim tak.."

Takže, jak se mi tu do toho vmísila Cloe, už je jasné, že naše chovná stanice se rozrostla o další fenečku- Bairu. A myslím, že stav 3 boxerů je konečný (alespoň zatím :) )

 Annie: "Náhodou, já jsem docela ráda, že tu ségra je. S mámou už byla docela nuda,  a tak aspoň mám někoho, kdo si se mnou chce hrát. A najednou i víc jezdíme ven (když mamča byla březí a potom, když byli štěnda malý, tak nebyl na nic čas...) a páníček se mnou začal jezdit kousat!! Jé, to je super sranda, takovýhle výcvik si dám líbit. Jo, Bairu beru s sebou, ať si to taky holka zkusí..."