"Baiřin víkend"- další CAC na MVP Mladá Boleslav a splněná ZPS1

Tento víkend patřil naší Baiře.

V sobotu jsem musela do práce, tak jsme si ho trochu "posunuly" na neděli + pondělí. V neděli se konala MVP v Mladé Boleslavi a pro nás to znamenalo možnost pokusit se získat další CAC ve třídě šampionů. Baira dlouho na výstavě nebyla, neboť jsme se s našimi četnými pracovními, dovolenkovými a výcvikovými aktivitami stále nemohly strefit do vhodného termínu, tak jsem byla zvědavá, jak to dopadne. No, dopadlo to nakonec tak, že ve třídě šampionů zabojovala a zvítězila (sice panička se při závěrečném běhu o cosi- nejspíše o vlastní nohu- málem přerazila, čímž Baiře velice pomohla v eleganci), ale CAC je doma a tím pádem i 2/3 Grand šampiona :-)).

A pondělí patřilo zkoušce. Původně jsme měly s Bairou naplánováno, že 1.9. na našem domovském cvičáku, kde byly vypsány zkoušky podle Národního zkušebního řádu, zkusíme ZPS1. Braly jsme to jako hotovou věc, ale nějak jsme se ve finále nevešly na soupisku, tak jsme musely najít jiný termín a ten byl právě v pondělí, 27.8., kdy na LVT z Hluboké nad Vltavou měli volná místa, tak jsme toho využily. Začínaly jsme netypicky poslušností, kde se Baira opravdu snažila, pár bodů jsme ztratily mnohdy zbytečně, ale já byla s výsledkem docela spokojená. Následovalo vypracování stopy 2 hodiny staré, položené v dešti a se 4mi lomy, posledním ostrým. Baira našlápla moc pěkně, svým obvyklým způsobem vypracovala s jistotou lomy, já se mezitím uklidnila a řekla si, je to super, má jistotu, nevadí jí ani to, že stopa pomokla, ani stáří, nic... 1. předmět super, další lomy stejně pěkně vypracované, úskalí přišlo na ostrém lomu. Baira ho vyšla a najednou zjistila, že jde "proti mně", neboť jsem šla ještě rovný úsek. Tuhle situaci nechápala, protože se jí ani v tréninku nestala a vyhodnotila jí, že jde asi úplně špatně. Vrátila se na lom, začala zuřivě hledat, kudy kam, kroužit a chvílemi propadat panice. Nakonec se, holčička moje, našla, a obvyklým způsobem pokračovala dál až k poslednímu předmětu, který také zalehla. Ale stopařská speciálka je speciálkou a podle toho se musí hodnotit, takže náš poslední lom nás stál spoustu bodů. Sice jich je škoda, ale já jsem šťastná, že Baira vyhrála sama nad sebou, že nepropadla úplné panice a stopu nevzdala. Za to jí patří můj veliký obdiv.

Teď tu spinká vedle mne na gauči a vůbec jí nenapdane, že stopařskou speciálku ve 3 letech nemá každý boxer. Jen doufám, že chuť do stop jí (nikdy) neopustí :-)))